DESUBSTANTIVNÍ ADVERBIUM

Základní

V rámci klasické ↗OTS vzniká jednak z prostých pádů subst., jednak z pádů předložkových. Jde vesměs o významovou ↗mutaci v rámci procesů adverbializace. Množství adv. vzniklo z jména v instr.sg., méně v instr.pl.: adv. místa: dolem, horem, spodem, vrchem, cestou, místy; adv. způsobu (a dalších významů): celkem, honem, omylem, právem, skokem, šeptem, tryskem, hlady, smíchy, strachy; adv. času: časem, chvílemi. Méně adv. pochází (snad) z jména v akuz.: ráno, večer. Významy adverbializovaných předložkových pádů souvisejí s významy výchozích subst., často deadjektivních (lze je interpretovat jako adverbializované tvary jmenné adjektivní flexe). Adverbializují se tato spojení: do + jméno v gen.: dohromady, dopoledne, doslova; od + jméno v gen.: odzadu, odpočátku, odmala; s + jméno v gen.: shůry, spatra; z + jméno v gen.: zdola, zjara, zcela, zpaměti; k/ku + jméno v dat.: kupředu, kvečeru, kupříkladu; na + jméno v akuz.: nahoru, načas, nakonec, nadlouho, nahrubo, napravo, nasucho; nad + jméno v akuz.: nadmíru, nadobyčej; ob + jméno v akuz.: občas, obden; v + jméno v akuz.: včas; po + jméno v lok.: pozadu, pohříchu, poslepu, potichu; v + jméno v lok.: vpředu, vzadu; na + jméno v lok.: nahoře, nablízku, načase, naživu; před + jméno v instr.: předevčírem, předpolednem; s + jméno v instr.: stěží atd. Při adverbializaci dochází k opětnému spojení adv. a předložky, přičemž se spojení chová jako desubstantivní: na + zpaměti > nazpaměť, za + včas > zavčas, zavčasu, na + do smrti > nadosmrti. Tento typ lze též interpretovat jako ↗cirkumfixaci.

Za d.a. lze pokládat i výrazy, které se podle platné kodifikace musejí psát jako dvě slova, např. na jaře, v poledne, v podstatě aj., ale které ve skutečnosti fungují již jako výrazy adverbializované. Na rozdíl od formálně stejných spojení neadverbializovaných nelze rozvíjet subst. v adverbializovaném výrazu adjektivem ani ukazovacím zájmenem: Na včerejší / této procházce × *Na letošním / tomto jaře. Ve školních mluvnicích se označují jako příslovečné spřežky.

Malou a již neproduktivní skupinu představují d.a. tvořená sufixem ‑mo: koňmo, vozmo, pěšmo, loďmo, příkladmo.

Rozšiřující
Literatura
  • AGSČ, 2013, 279–281.
  • ČŘJ, 1996, 78, 118–120.
  • Jahn, J. Slovanské adverbium, 1966.
  • Knappová, M. Tvoření příslovcí v češtině. Dis. práce, FF UK, Praha, 1973a.
  • Knappová, M. K otázkám adverbializace. SaS 34, 1973b, 150–157.
  • Knappová, M. O vzniku příslovcí z frazeologických spojení. SaS 35, 1974, 15–20.
  • Koktová, E. Are Local Adverbials Derived from Temporal Sources? PBML 27, 1977, 45–63.
  • Kolman, O. Příspěvek k výkladu některých slovanských příslovcí původu jmenného. ČMF 18, 1932, 262.
  • 1, 1986, 431–450.
  • MSoČ 1 2010, 101, 103.
  • PMČ, 1995, 217–219.
  • Rusínová, Z. O adverbializaci předložkových výrazů. 23, 1972, 182–185.
  • Rusínová, Z. Tvoření slov v současné češtině, 1978, 39–46.
  • Rusínová, Z. Tvoření staročeských adverbií, 1984, 12–46.
  • TSČ, 1962, 139.
  • Uličná, L. & O. Uličný. Příslovce. In Uličný, O. & O. Bláha (eds.), Úvahy o české morfologii. Studie k moderní mluvnici češtiny 6, 2013, 156–169.
Citace
Zdenka Rusínová (2017): DESUBSTANTIVNÍ ADVERBIUM. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/DESUBSTANTIVNÍ ADVERBIUM (poslední přístup: 21. 11. 2024)

Další pojmy:

gramatika slovotvorba

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka